Koučink Andrea

Ticho prý léčí, ale jak? Leckdo Ticho vyhledává právě proto, aby zažil klidové chvíle a mohl nerušeně relaxovat.

Ale opravdu absolutní Ticho (buďme v klidu, v tomto světě, a tím spíše v našem okolí, se nám toto určitě nestane), tedy opravdu absolutní Ticho vyvolává u člověka pocity, které jsou vše, jen ne právě uklidňující. Běžné ticho můžete zažít na mnoha místech. Na samotě, v lese, na rybách, na lodičce při východu slunce, nebo třeba v univerzitní knihovně. Jenže z pohledu skutečného Ticha jsou zvuky na těchto místech stále dost hlasité. Jenom naše vlastní dýchání dosahuje hodnoty 10 dBA, ve zmíněné knihovně naměříme až 40 dBA hladiny hluku, takže – žádné Ticho. Stále hluk.

Pokud chcete zažít opravdové Ticho, musíte zamířit, a to velice překvapivě, například do kráteru sopky Haleakala, která se nachází na Havaji. Tam dosahuje hladina zvuku méně, než 10 dBA. Tedy méně,než již zmiňovaný vlastní dech. V takovém tichu už začíná člověk vnímat projevy vlastního těla. A to jako nepříjemně hlasité… Ale, lze jít ještě dále při naší výpravě za tím pravým Tichem. A sice do laboratoře vytvořené pro účely zkoumání ticha na lidský organismus. Je skutečně dokonale odhlučněná. A sice, v této místnosti činí hladina zvuku, či již skutečně spíše Ticha, překvapivých -20dBA, a tato hodnota je na samých možnostech fyzikálních možností.

Nyní si dovolím poněkud „odskočit od tohoto náhledu na Ticho“ Pro to správné pomáhající Ticho nemusíte podnikat ani cestu do kráteru oné zmíněné sopky, dokonce ani nutně do univerzitní knihovny, natož do laboratoře. Protože existuje, a je k dispozici, Ticho, které jsem si sama pro sebe nazvala „soukromé Ticho“. Znáte to, potřebujete-li si cokoliv rozmyslet, nebo si jen urovnat myšlenky, sednete si někam stranou od lidí, a zůstanete sami se sebou ve svém Tichu. Běžná věc.

Stává se, že ale nefunguje, soukromé ticho je bezesporu prospěšné, jen se občas potřebujeme v našem Tichu doslechnout nový, či jiný pohled na své problémy, bolesti a starosti. Zkrátka, sám si člověk občas neporadí ani v tom nejblahodárnějším Tichu. Mám zde na mysli Ticho ve dvou, či pro dva, jak se vám líbí. Pro klienta a jeho partnera kouče. Nebýt v Tichu, ale ani na Ticho nebýt sám, pomáhá. V takovém sdíleném Tichu se někdy dějí zázraky, a já je mám moc ráda. Nejcennější poznání bývají zrozena v Tichu a z Ticha. Největší a nejsilnější osobní transformace se může zrodit z tohoto Ticha.

Jedním ze smyslů koučinku je nabízet, nejen otazníky, ale i Ticho ve správnou chvíli. Já jsem si takový moment nazvala pro sebe „zlatá nevyřčená“ slova. Ticho má ve vztahu klient–kouč své důležité místo. Umocňuje sebepoznání, léčí, poskytuje odpovědi beze slov. V Tichu se rodí noví lidé, nové úžasné cíle i budoucí úspěch. A co v tomto našem vzájemném a přece společném Tichu slýchám já, jako partner klienta a jeho kouč? Třeba to, jak se někdy hroutí mosty, rozrývají letité cesty i vyšlapané stezky a snad i zkratky. Zkratky určené původně jako rychlejší cesta ke štěstí, spokojenosti, plnosti, či trvalému vztahu, co já vím…

Kdosi v Tichu pochopil, že ty mosty, cesty ani zkratky nejsou jeho. A nikdy nebyly. Kdosi sedící proti mně, jasně rozeznal, že to jiní, ostatní, blízcí i vzdálení lidé mu to kdysi postavili – a choď člověče tudy – tady já také šel a bylo to dobré… Ale můj partner v Tichu, můj klient je sám svůj, nechodilo se mu dobře po cizích mostech, ačkoliv mohly být kdysi kýmsi postaveny s úmysly čistými. Své cesty, mosty, i lásky si musíme vybírat skutečně jen my sami, dle svých hodnot, bez ohledu na rady a zkušenosti druhých.

Jen ty člověče máš ve svém srdci uloženu svou jedinečnou cestu a hlavně své vlastní úžasné schopnosti být šťastný v rodině, v práci i s přáteli. Jen ty víš, kam a kdy jít a které dveře odemknout. Ty sám a nikdo jiný jsi klíčník. A dovedeš si odemknout všechny dveře, do kterých máš vejít pro to jedinečně Své štěstí. Já v roli klientova partnera to nevím, jen vedu a se zatajeným dechem poslouchám, zeptám se, čekám, či v pravou „zlatou chvíli s klientem mlčím“.

A jsem za tyto okamžiky nesmírně vděčná, děkuji za to, že mne pouštíte k sobě, našlapuji tichoučce, obdivuji vás, mí klienti a Děkuji.

Těším se na shledanou.

Andrea